Revírní bratrská pokladna zahájila svou činnost 1.července 1993 jako jedna z nejmladších zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven na území ČR, ale zároveň jako pojišťovna s tradicí sahající až do 19.století. V duchu této tradice se jejími zakladateli staly organizace více či méně spojené s těžbou uhlí.

Vedle nejvýznamnějšího producenta černého uhlí v republice, OKD Ostrava, a.s., to byly a. s. Ferrum Frýdlant n. O., VVUÚ Radvanice, DPB Paskov, ČMD, a. s. Důl ČSM Stonava a JMLD Hodonín.

Stejně jako zaměření této pojišťovny je tradiční i její název. Navazuje jím na svou předchůdkyni, jejíž činnost byla nedobrovolně ukončena v roce 1948. Jak již bylo uvedeno, sahají její počátky hluboko do 19. století. Souvisejí s postupným rozvojem dolování na Ostravsku, zvláště ve Slezské Ostravě, který přiváděl do dolů stále větší počet kvalifikovaných horníků - havířů. Ti přicházeli z rudných dolů v Jeseníkách a ze střední Moravy, ale i z Čech a z Horního Slezska. A právě z rudných dolů se i do uhelného hornictví rozšířily počátky hornického pojištění, pokladny takzvaných hornických bratrstev, do nichž stálí havíři přispívali určitým podílem ze mzdy a v případě úrazu nebo nemoci pak dostávali podporu podle uvážení starších havířského cechu nebo podle usnesení členů. Pokladna často platila i pohřby horníků a dary vdovám a sirotkům. O první takové pokladně na Ostravsku jsou zprávy z roku 1802, kdy ji prý založili horníci z Krušných hor povolaní na doly hraběte Wilczka. 

S prudkým rozmachem hornické činnosti na konci 30. let a ve 40. letech 19. století nastává vlna zakládání hornických bratrských pokladen. Na počátku 50. let jich bylo vedle již zmíněné ještě dalších pět a nové postupně vznikaly. Měly však stále charakter dobrovolně pojišťovacích spolků horníků, kterým někteří zaměstnavatelé pouze občas poskytovali různě velké příspěvky a dary. Významnou změnu přinesl nový horní zákon z roku 1854, podle něhož měl každý těžař za povinnost založit bratrskou pokladnu, v níž byli povinně pojištěni všichni stálí horníci, jimž se příspěvky strhávaly ze mzdy. Vznikla možnost spojování pokladen a mohly vznikat i pokladny revírní. Příspěvky však nadále platili jen horníci. Nevýhodou této úpravy byla mimo jiné skutečnost, že při přechodu k jinému zaměstnavateli nebo při odchodu ze zaměstnání ztrácel horník nárok na své příspěvky a z nich plynoucí nároky, a pak finanční slabost samotných pokladen, které zejména v době odbytových krizí nebyly schopny plnit své závazky.

Tyto nedostatky způsobující nespokojenost horníků vedly k přijetí tzv. vzorových stanov bratrských pokladen v roce 1889 a poté k jejich uzákonění v roce 1892. Nové předpisy nutily dosavadní pokladny ke slučování s cílem zajistit stabilitu a životaschopnost hornického pojištění a zároveň od sebe účetně oddělily nemocenské a zaopatřovací, tj. penzijní pokladny uvnitř bratrských pokladen. Nemocenské pojištění se v obecných rysech řídilo zákonem o všeobecném nemocenském pojištění. Poprvé tak vznikla i zaměstnavateli povinnost přispívat na nemocenské pojištění, a to stejným dílem jako horníci, čímž byli oproti jiným profesím zvýhodněni. Podmínky penzijního pojištění zákon blíže neurčil, a tak zůstaly nadále nejednotné. Vzorové stanovy umožnily převod členského podílu horníka v případě jeho přechodu k jinému těžaři a zaručovaly dvoutřetinový podíl horníků v předsednictvu správy pokladny. Předsednictví zůstalo těžařům.

 
Na rozdíl od jiných revírů nepodnítily pojišťovací zákony z počátku 90. let na Ostravsku vznik velkých pokladen a roztříštěnost v hornickém pojištění přetrvala i vznik samostatného Československa. Teprve v roce 1922 byl přijat nový zákon upravující hornické pojištění a samotný systém bratrských pokladen. Nositelem nemocenského pojištění se podle něho staly revírní bratrské pokladny (RBP). Revírní bratrská pokladna v Moravské Ostravě byla zřízena koncem roku 1922 pro obvod zdejšího revírního báňského úřadu. Přešla na ni všechna práva, jmění a závazky nemocenských oddělení dosavadních jedenácti bratrských pokladen, které vstoupily do likvidace. Jejím centrem se stala nová budova na Českobratrské ulici v Ostravě předaná k užívání dne 19. prosince 1925. Vedle nemocenského pojištění zajišťovala jako všechny revírní bratrské pokladny pro Ústřední bratrskou pokladnu navíc některé záležitosti provizního, tj. důchodového pojištění.

 
Členem RBP se stal každý, kdo byl se zřetelem ke svému zaměstnání v jejím obvodě povinně pojištěn pro případ nemoci podle zákona, kterým byla zřízena. Počáteční počet pojištěnců činil 199 500 členů včetně rodinných příslušníků, z toho samotných zaměstnanců bylo 57 000. Řídícími orgány pojišťovny byly valná hromada, představenstvo a dozorčí výbor. Pro zlepšení a usnadnění kontaktu mezi pokladnou a členy bylo dnem 1. ledna 1928 zřízeno 17 odboček. Jejich úkolem bylo vyřizování dotazů členů, podávání informací členům, přijímání jejich ústních i písemných stížností, předkládání dotazů a stížností revírní bratrské pokladně a poučování členů o obsahu zákonů, stanov a jiných předpisů o pojištění.

Vedle činnosti pojišťovací věnovala RBP značnou pozornost rovněž ústavnímu a lázeňskému ošetřování svých pojištěnců a příslušníků jejich rodin. V tomto směru nebyla odkázána na veřejné nemocnice, ale měla k dispozici nemocnice soukromé, případně závodní, např. Městskou nemocnici v Moravské Ostravě, Státní nemocnici ve Slezské Ostravě, Všeobecnou veřejnou nemocnici v Hlučíně, Závodní nemocnici Horního a hutního těžařstva ve Vítkovicích, Závodní nemocnici v Karviné a některé další. K léčebným účelům využívala RBP lázní Rajecké Teplice u Žiliny, které byly jejím majetkem od roku 1926.

Vrcholným obdobím prošlo hornické pojištění v období 1. republiky. V důsledku nacistické okupace a politického vývoje po roce 1945 se dostávalo do stále vážnějších finančních i organizačních problémů. Tato skutečnost se odrazila i na postavení a činnosti Revírní bratrské pokladny. Kromě organizačních problémů souvisejících s činností protektorátní správy se prakticky po celou dobu okupace potýkala s nedostatkem finančních prostředků, které nebyl drancovaný a devastovaný revír schopen poskytnout, a také s nedostatkem lůžek.

Po osvobození byla RBP v Moravské Ostravě co do funkce i rozsahu pravomocí opětovně stvrzena a Krajská odborová rada požádala o potvrzení již jmenovaných vedoucích úředníků bratrské pokladny a o respektování dosavadního autonomního postavení hornických pokladen při přípravě zákona o národním pojištění. Rozvinula se též jednání o navrácení jejího majetku. Vývoj se však ubíral jinam, směrem k sjednocení nemocenského pojištění, kterého bylo dosaženo v dubnu 1948, kdy zákonem č. 99 byly zrušeny veškeré dosavadní předpisy upravující důchodové, nemocenské a úrazové pojištění. Dnem 1. července se činnost všech pojišťovacích institucí včetně RBP uzavřela a jejich majetek byl převeden na jediného právního nástupce  Ústřední národní pojišťovnu.

 
Po zavedení systému zdravotního pojištění v důsledku společensko-politických změn po roce 1989 byl název zaměstnanecké zdravotní pojišťovny zakládané převážně těžebními organizacemi vlastně historicky předurčen.

 
Revírní bratrská pokladna tak od července 1993 znovu zajišťuje zdravotní péči pro své pojištěnce soustředěné zejména v tradičních hornických oblastech severní Moravy, Slezska a Hodonínska a po sloučení s Moravskou zdravotní pojišťovnou v roce 1996 rovněž v regionu střední Moravy. O kvalitě jejích služeb se můžete nejlépe přesvědčit z vlastní zkušenosti, neboť další stránky bohaté historie Revírní bratrské pokladny právě píše žhavá současnost.

 
Provádění zdravotního pojištění v ČR je podle současně platné právní úpravy svěřeno zdravotním pojišťovnám, které jsou pojaty jako veřejnoprávní instituce. Tomuto pojetí odpovídá složení samosprávných orgánů pojišťoven, tedy jejich správních a dozorčích rad, v nichž jsou zastoupeni pojištěnci, zaměstnavatelé pojištěnců a stát.

Stávající systém veřejného zdravotního pojištění prošel během své existence počátečním bouřlivým vývojem, charakteristickým nezbytností překonávat řadu "dětských nemocí" i naivních představ, do dnešního s námahou dosaženého relativně stabilního období. Z původních 27 zdravotních pojišťoven se však týká pouze osmi. Revírní bratrská pokladna má mezi nimi své pevné místo.

Jan Vomlela
01.12.2011