Pobyt v EU

Dne 1.5.2004 se Česká republika zařadila mezi řádné členy Evropské unie. Vstupem ČR do EU se pro nás staly závaznými předpisy a nařízení Evropského společenství které jsou přímo účinné a platné přednostně před českými zákony. Jejich provádění musí na svém území zajistit každá země.

Od 1.7.2013 se novým členským státem EU stává i Chorvatsko.

V oblasti poskytování zdravotní péče existuje poměrně rozsáhlá úprava nároků právě prostřednictvím norem Evropského společenství. Jde o nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tyto normy byly přijaty v rámci zajištění jednoho ze základních pilířů Evropské unie - principu volného pohybu osob. Konkrétně se jedná o:

  • Nařízení 883/2004 a prováděcí nařízení 987/2009 (vstup v účinnost 1.5. 2010, od 1.1.2011 se vztahuje i na osoby ze třetích států, podmínkou je bydliště v jednom státu EU a pohyb mezi státy EU)
  • Nařízení 1408/71 a prováděcí nařízení 574/72 (dočasně platí pro Island, Lichtenštensko, Norsko a pro Švýcarsko)
  • Nařízení 1231/2010 rozšiřující působnost nařízení 883/2004 a 987/2009 na občany třetích států

(dále jen„Nařízení“)

 

 

Základní principy

K obecnému principu volného pobytu osob se přidružují i principy související se zabezpečením zdravotní péče, a to:

 

Princip příslušnosti k právním předpisům jednoho státu

V oblasti zdravotnictví uplatnění tohoto principu znamená, že konkrétní osoba je vždy pojištěna pouze v systému jednoho státu. Pravidla pro určení tohoto „státu pojištění“ jsou v nařízeních obsažena. V praxi to znamená, že některé osoby, které dosud splňovaly podmínky dané českým zákonem o veřejném zdravotním pojištění pro povinnou účast v českém systému zdravotního pojištění, jsou z tohoto pojištění vyňaty a stávají se cizími pojištěnci, přestože nadále bydlí v České republice. Naproti tomu českými pojištěnci se stává množství osob, které bydlí v zahraničí a možná nikdy do České republiky nepřijedou.

Ve většině případů se příslušnost určuje podle předpisů států na jehož území pojištěnec vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, za výkon činnosti se považuje i doba pobírání některých peněžitých dávek s touto činností související (nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, podpora v nezaměstnanosti).

Neaktivní osoby podléhají právním předpisům státu bydliště.

Příslušnost nezaopatřených rodinných příslušníku je odvozena od živitele rodiny.

S tímto principem úzce souvisí oznamovací povinnost dotčených osob informovat příslušnou instituci a instituci v místě bydliště o jakékoliv změně situace významné z hlediska příslušnosti, resp. nároku podle Nařízení. V případě nesplnění této povinnosti má příslušná instituce povinnost udělení sankcí.

 

Princip rovného zacházení

Tento princip se promítá do české praxe tím, že pojištěnci členského státu EU v České republice čerpají zdravotní péči za stejných podmínek, tedy zejména ve stejné ceně a kvalitě, jako čeští pojištěnci. Z hlediska pojištění pak uplatnění tohoto principu znamená, že osoby, které se staly českými pojištěnci z titulu Nařízení, podléhají stejným povinnostem jako čeští pojištěnci. Smyslem tohoto principu je zamezit pozitivní, ale inegativní diskriminaci občanů a pojištěnců členských států.

 

Princip výplaty dávek do ciziny

Tento princip se týká především peněžitých dávek nemocenského pojištění a dávek důchodových.

 

Princip zachování nároku během jejich nabývání

Tento princip znamená, že se sčítají doby pojištění. Pokud by například právní předpisy některého členského státu podmiňovaly nárok na dávky zdravotní péče dosažením určité doby pojištění v systému dané země, započítá se do této doby i doba pojištění předtím dosažená v systému českého veřejného zdravotního pojištění.

 

 

Praktický postup při uplatnění nároku na zdravotní péči

V praxi je nařízení uplatňováno prostřednictvím nositelů zdravotního pojištění (zdravotních pojišťoven) v jednotlivých členských státech. Poskytnutou péči hradí zdravotnickému zařízení místní nositel zdravotního pojištění, který ji reviduje co do rozsahu a ceny a poté ji prostřednictvím styčného místa vyúčtuje zahraniční mateřské pojišťovně. Pro výši úhrady jsou určující tarify země, kde byla péče poskytnuta. Znamená to, že zdravotní péče poskytnutá pojištěncům členských zemí v ČR je poskytovatelům výpomocně hrazena některou z českých zdravotních pojišťoven, a to v cenách a termínech platných pro české pojištěnce. Takto vynaložené náklady poté pojišťovna prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění (dříve CMU) vyúčtuje příslušné zahraniční pojišťovně. Ta jí pak, často se značným časovým zpožděním, vynaložené náklady uhradí.

Pro účely administrace jednotlivých případů se používá celá řada formulářů, jež jsou zrcadlové a vydávají se v jazyce země, která je vystavila. Formuláře jsou používány proto, aby nemohlo docházet k nedorozumění o tom, zda a kde je osoba pojištěna. Tyto formuláře vyplňují a vystavují vždy nositelé zdravotního pojištění daného státu.

Administrativní postupy při poskytování zdravotní péče zahraničním pojištěncům a cizincům jsou pro lékařskou veřejnost dány ve Věstníku č.6 z roku 2010.

Ve spojitosti s nimi je rovněž nutné podotknout, že od května 2004 v Evropské unii platí evropský průkaz zdravotního pojištění. Revírní bratrská pokladna tento průkaz svým pojištěncům vydává od 1.7.2004 na základě vyžádání, u nových pojištěnců automaticky.

Uplatnění nároků českých pojištěnců na zdravotní péči ve státech EU, zemích Evropského hospodářského prostoru, ve Švýcarsku a v dalších smluvních státech.

 

 

1. Státy, ve kterých máte nárok na zdravotní péči

Od 1.5.2004 se Česká republika stala členem Evropské unie. Poskytování zdravotní péče je upraveno Nařízeními Evropského Parlamentu a Rady ES č. 883/2004 a 987/2009 ES o koordinaci sociálního zabezpečení. Tato nařízení jsou přímo platná ve všech státech EU, včetně ČR a mají přednost před zákonem. Původní nařízení č. 1408/71 a 574/72 provádí dočasně některé nečlenské státy, a to Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Vaše nároky vyplývající z členství ČR v EU lze tedy uplatnit v níže uvedených státech. Všechny tyto státy ve vzájemném styků pojištěnců (oboustranně) využívají k prokázání nároku "Mezinárodní evropský průkaz zdravotního pojištění":

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Dánsko
  • Estonsko
  • Finsko
  • Francie
  • Chorvatsko
  • Irsko
  • Island
  • Itálie
  • Kypr
  • Lichtenštejnsko
  • Litva
  • Lotyšsko
  • Lucembursko
  • Maďarsko
  • Malta
  • Německo
  • Nizozemí
  • Norsko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rakousko
  • Rumunsko
  • Řecko
  • Slovensko
  • Slovinsko
  • Španělsko
  • Švédsko
  • Švýcarsko
  • Velká Británie
 

 

Státy, ve kterých máte nárok na nutnou a neodkladnou zdravotní péči ze svého českého pojištění na základě mezistátních smluv o sociálním zabezpečení. Vzájemný nárok se prokazuje speciálními mezinárodními tiskopisy, které jsou obsahově shodné, česká strana je vydává v češtině, smluvní země ve svém jazyku. Jsou to:

 

  • Makedonie - od ČR požaduje používání "Mezinárodního průkazu pojištěnce" (od 1.6.2008)
  • Černá Hora
  • Srbsko
  • Turecko
 

 

 

2. Základní pravidla

Pokud se v rámci svých aktivit pohybujete mezi státy EU (např. v jednom státě bydlíte a v druhém pracujete), měli byste být pojištěni pouze v jednom státě. Tímto státem je zpravidla stát, ve kterém pracujete. Pokud pracujete ve dvou či více státech zároveň a v jednom z těchto států bydlíte, jste pojištěni ve státě bydliště. Pokud jste pracovníkem vyslaným do jiného členského státu, zůstáváte pojištěni v ČR. Poskytování zdravotní péče ve státech uvedených v kapitole 1:

Ve výše uvedených státech máte nárok na zdravotní péči na účet své české zdravotní pojišťovny, a to za stejných podmínek jako místní pojištění občané s úhradou dle kapitoly 3.

Tento princip znamená i to, že budete muset zaplatit stejnou spoluúčast na zdravotní ošetření jako místní pojištěnci.

Tento princip je podmíněn čerpáním zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních, která jsou financována zveřejných zdrojů. Ve zdravotnických zařízeních, která nejsou napojena na veřejný systém, budete muset zpravidla zaplatit celou péči sami.

Pro uplatnění nároku je vždy nutné se prokázat Evropským průkazem zdravotního pojištění nebo Potvrzením, které jej dočasně nahrazuje.

Nárok na zdravotní péči nekryje náklady na přepravu zpět do ČR ani repatriaci ostatků.

Pokud se nepodaří dodržet během vašeho přechodného pobytu v jiném státě všechny administrativní postupy nebo jste z nějakého jiného důvodu museli za ošetření zaplatit v hotovosti, můžete si nadále bez ohledu na výši účtu zvolit, zda chcete takto vynaložené náklady dodatečně refundovat v českých cenách nebo v cenách státu, kde jste byl ošetřen. Pokud si vyberete druhou variantu, musíte počítat s tím, že uběhne podstatně delší doba, než Vám bude úhrada poskytnuta, neboť zdravotní pojišťovna musí písemně ověřit, zda je předmětná péče v tomto státě vůbec hrazena z veřejného systému a v jaké výši je zde úhrada po odečtení případné spoluúčasti a doplatků. Náklady na spoluúčast však nebudou refundovány.

Čeští pojištěnci mohou ve výjimečných případech a pouze se souhlasem své české zdravotní pojišťovny vycestovat za účelem léčení do některého ze států EU. I v tomto případě se podmínky léčení řídí předpisy platnými pro místní pojištěnce. 

Dne 22.4.2014 nabyla účinnosti novela zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, která upravuje náhrady nákladů na zdravotní péči, za kterou pojištěnec RBP cíleně vycestoval do jiného členského státu Evropské unie.

  • V rámci této novely mohou pojištěnci RBP čerpat plánovanou zdravotní péči v jakémkoliv zdravotnickém zařízení, ať už zcela soukromém či smluvním, a to kdekoliv v EU. Péče v takovém případě musí být nejdříve zaplacena pacientem poskytovateli v jiném státě. Pacient po návratu žádá o refundaci svou zdravotní pojišťovnu.
  • Zdravotní pojišťovna nahradí takovou částku, kterou by vynaložila za stejnou péči v České republice, nejvýše však tolik, kolik pojištěnec skutečně zaplatil. Podmínkou náhrady nákladů je, že se jednalo o péči v ČR hrazenou a že byly splněny případné podmínky stanovené pro čerpání takové péče.

Tiskopis žádosti o proplacení přímé úhrady za zdravotní péči v zahraničí

 

  • Doporučujeme však pojištěncům, aby si před takový rozhodnutím požádali svou zdravotní pojišťovnu o souhlas k čerpání plánované péče v zahraničí, kterou dopředu schválila zdravotní pojišťovna vydáním formuláře S2 a hradí ji v plné výši. Za takové léčení nemůže být vyžadována jiná platba v hotovosti než případná spoluúčast pacienta.

 

Tiskopis žádosti o souhlas

 

Více informací naleznete na stránkách Kanceláře zdravotního pojištění,, které je vnitrostátním kontaktním místem České republiky pro přeshraniční zdravotní péči.

 

 

3. Skupiny osob kryté nařízením

Zjednodušeně řečeno, uplatnění uvedených nařízení pro český systém znamená, že české zdravotní pojišťovny nesou náklady na zdravotní péči poskytnutou v zahraničí níže uvedeným skupinám svých pojištěnců. Stejné skupiny osob pojištěné v zahraničí pak mají nárok na zdravotní péči v České republice na účet svých zahraničních zdravotních pojišťoven.

  • Čeští pojištěnci pobývající v EU na přechodnou dobu (turisté, studenti, uchazeči o zaměstnání atd.) 
    všichni čeští pojištěnci mají nárok na zdravotní péči při pobytu v jiném členském státě EU v nezbytném rozsahu s přihlédnutím k povaze nemoci a očekávané délce pobytu. Nárok na tuto péči se uplatňuje prostřednictvím evropského průkazu zdravotního pojištění nebo potvrzení dočasně nahrazující EHIC. Záměrně hovoříme o všech českých pojištěncích, neboť tento nárok se na rozdíl od ostatních skupin osob nevztahuje pouze na pracovníky, rodinné příslušníky či důchodce.
  • Vyslaní pracovníci 
    pracovníci vyslaní českou firmou do jiného členského státu mají nárok na veškerou nezbytnou zdravotní péči, kterou budou během vyslání potřebovat. Tento nárok mají i jejich nezaopatření rodinní příslušníci, pokud je doprovázejí. Nárok na tuto péči se uplatňuje prostřednictvím evropského průkazu zdravotního pojištění nebo potvrzení dočasně nahrazující EHIC.
  • Přeshraniční pracovníci (pendleři - pokud se alespoň jednou týdně vrací do státu bydliště), pracovníci a jejich nezaopatření rodinní příslušníci 
    pracovník i jeho rodinní příslušníci mají nárok na plnou zdravotní péči ve státě bydliště i ve státě pojištění, mohou si tak vybrat, zda se chtějí léčit ve státě bydliště nebo ČR. V jiném členském státě mají nárok pouze na nutnou péči. Nárok na tuto péči se uplatňuje pouze prostřednictvím formuláře E106 nebo od 1.1.2011 přenositelným dokumentem S1. Podrobnosti.
  • Důchodci a jejich nezaopatření rodinní příslušníci 
    čeští důchodci bydlící v jiném členském státě mají spolu se svými rodinnými příslušníky nárok na plnou zdravotní péči ve státě bydliště. Nárok na tuto péči se uplatňuje prostřednictvím formuláře E121 nebo od 1.1.2011 přenositelným dokumentem S1 .
  • Žadatelé o důchod
    osoby, které požádají o český důchod a bydlí v jiném členském státě, mají spolu se svými nezaopatřenými rodinnými příslušníky nárok na plnou zdravotní péči ve státě bydliště. Nárok na tuto péči se uplatňuje prostřednictvím formuláře E120 nebo od 1.1.2011 přenositelným dokumentem S1 .
  • Nezaopatření rodinní příslušníci bydlící v jiném státě než pracovník 
    rodinní příslušníci českého pracovníka, kteří bydlí v jiném členském státě, mají nárok na plnou zdravotní péči ve státě bydliště. Nárok na tuto péči se uplatňuje prostřednictvím formuláře E109 nebo od 1.1.2011 přenositelným dokumentem S1 .
  • Osoby, jimž byl udělen souhlas s poskytnutím plánované péče
    udělení souhlasu prostřednictvím formuláře E112 nebo od 1.1.2011 přenositelným dokumentem S2.

 

Rozsah uvedené zdravotní péče

  • Nezbytná péče
    Péče nezbytná z lékařského hlediska, poskytovaná tak, aby pacient nemusel odcestovat dříve než zamýšlel (nebo dříve, než je toho schopen). Nesmí jít o cílené vycestování za touto péčí.
    Péče při chronických nemocích je vždy součástí nezbytné péče (kyslíková terapie, dialýza, chemoterapie, ošetření při astma apod.), nutno ji však předjednat s poskytovatelem před vycestováním.
    Při delším pobytu je to téměř plná péče, vyloučeny jsou jen vyšetření, které nelze považovat za nezbytné (preventivní prohlídky, očkování bez zvláštního medicínského důvodu).
  • Plná péče
    Všechna zdravotní péče, poskytována místním pojištěncům ve státě bydliště.
  • Plánovaná péče
    Jakákoliv péče, za níž pacient vycestoval do jiného státu (nutný souhlas zdravotní pojišťovny před vycestováním, požaduje-li pacient úhradu od zdravotní pojišťovně).

 

Pojištěncům Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny slouží poradenský servis na kterémkoli pracovišti RBP, kde lze obdržet potřebné formuláře a další důležité informace.