Očkování na talíři

Dávivý kašel, tuberkulóza, virová hepatitida B, záškrt, tetanus, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky, pneumokokové nákazy …. co mají tato onemocnění společného? Jedná se o infekční onemocnění, z nichž řada mívá velmi vážný průběh a může znamenat ohrožení života. Dalším společným jmenovatelem všech zmíněných nemocí je však i fakt, že dnešní medicína jim umí předcházet. Plošná očkování, která byla ve vyspělých zemích zavedena, prakticky eliminují jejich výskyt a tak dnes řada lidí ani neví, jaké mají tyto nemoci příznaky, které orgánové struktury postihují, jaké mohou mít následky a jak se přenáší.

 

Tenhle „přepych“ si můžeme u vážných infekčních nemocí dovolit pouze v případě, že jsme vůči nim imunní. Proto je důležité vědět, kdy navštívit lékaře a nechat sebe nebo své dítě očkovat.

Následující řádky Vám přiblíží jednotlivé typy očkování, dozvíte se z nich, jakým nemocem je možné očkováním předcházet a kdy a kde se tato očkování provádějí.

 

Co je očkování?

Očkování je způsob jak navodit imunitu organizmu k určité nemoci.

Očkovací vakcína obsahuje původce infekce, který je však dopředu značně oslaben (nebo úplně inaktivován), takže se s ním lidský organizmus vyrovná naprosto bez problémů. Kontakt s původcem nemoci však v organizmu navodí změny, které ho ochrání při případném styku se „skutečnou“ infekcí.

Odolnost k infekci získaná očkováním však nemusí být celoživotní. V případě potřeby je proto nutné obnovit odolnost organizmu přeočkováním.

 

Která očkování jsou povinná?

V České republice jsou některá očkování povinná. Jejich seznam, včetně očkovacího "rozvrhu", upravuje Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb (viz dále), ve znění pozdějších předpisů. Pro rok 2016 je platná " „Metodika provádění pravidelného očkování v roce 2017. Většina z těchto očkování by měla být dokončena do 15. roku věku dítěte. Z pravidelných (povinných) očkování se dále opakuje již jen očkování proti tetanu. Ve zvláštních případech (viz příslušná zákonná ustanovení) se provádí též potřebná očkování proti vzteklině, chřipce, streptokoku pneumoniae a hepatitidě u dospělých.

V dětském věku většinou intervaly pro očkování sleduje praktický lékař, na očkování dítě vyzve a na svém pracovišti také provede.

Přeočkování proti tetanu u dospělých se rovněž provádí v ordinaci praktického lékaře, výzvy k vakcinaci již však nejsou samozřejmostí.

 

 

Z veřejného zdravotního pojištění se hradí od 01.01.2010 očkování proti pneumokokovým infekcím, bylo-li očkování zahájeno po 01.01.2010, mezi třetím a pátým měsícem věku dítěte a pokud třetí dávka očkovací látky byla aplikována do uvedeného měsíce věku dítěte. Hrazená péče zahrnuje i přeočkování v druhém roce věku dítěte.

Při cestách do zahraničí, zejména do některých exotických zemí, je nutné nechat se očkovat ještě proti dalším přenosným nemocem (např. proti žluté zimnici), v takovém případě také bývá vyžadován certifikát o provedeném očkování. Očkování do ciziny ze zdravotního pojištění hrazena nejsou.

 

Doporučená očkování

Doporučená očkování nejsou hrazena ze zdravotního pojištění , na některá z těchto očkování však Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna svým pojištěncům poskytuje příspěvek.
Očkování se většinou provádí na specializovaných pracovištích zdravotních ústavů a v očkovacích centrech.

V České republice se očkuje např. proti hepatitidě typu A a typu B, proti klíšťové encefalitidě, meningokokové meningitidě, chřipce.

 

Očkování proti chřipce

Vakcína je indikována a hrazena ze zdravotního pojištění u pacientů nad 65 let a u pacientů po splenektomii, po transplantaci krvetvorných buněk a u pacientů, kteří trpí závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce a cév, nebo dýchacích cest, nebo ledvin nebo diabetem.   

Očkování při cestách do zahraničí

Jedná se o očkování proti nemocem, které se v naší zemi běžně nevyskytují. Tato onemocnění jsou doporučována zvláště při návštěvě některých exotických zemí.

Do zahraničí se očkuje např. proti břišnímu tyfu, žluté zimnici (které je do zemí s jejím výskytem povinné), meningokokové meningitidě, hepatitidě, choleře nebo vzteklině.

Pro všechny turisty je vhodné kontaktovat před plánovanou cestou pracoviště a očkovací centra zabývající se cestovní medicínou, která jim mohou aplikovat očkování doporučované pro danou oblast. Informace o vhodném nebo nutnám očkování naleznete podle oblastí v:

 

Co dělat před očkováním

Změna zdravotního stavu před plánovaným očkováním by neměla zůstat nepovšimnuta. Už v případě zvýšené teploty, zažívacích obtíží, zvýšených projevů alergie nebo bolestí hlavy je dobré informovat o zdravotní situaci lékaře, který má vakcínu aplikovat, aby bylo možno zabránit případným nežádoucím zdravotním obtížím.

Na pracovišti, která očkování provádějí, se informujte, kdy je, v souvislosti s typem vakcíny a účelem, pro který budete očkování podstupovat, nejvhodnější očkování absolvovat (věk, roční období, příp. délka doby před odjezdem na dovolenou). O očkování do ciziny se zajímejte nejméně 6 týdnů dopředu, ne všechny vakcíny totiž mají okamžitou účinnost a ne všechny se mohou kombinovat.
 

V ordinaci lékaře (aplikace vakcíny)

  • předejte lékaři očkovací průkaz se záznamy o předchozím očkování
  • informujte lékaře o svém aktuálním zdravotním stavu (zejména při jeho zhoršení), případně o aktuální lékové terapii
  • sdělte lékaři jaké jste měli při posledním očkování stejného typu na očkovací látku reakce
  • informujte se na možné reakce očkování, a to jak fyziologické (tzn. přirozené, odpovídající povaze očkovací látky), tak patologické (nežádoucí, zdraví ohrožující)

 

Co dělat po očkování

Po očkování je vhodné se nejméně 24 hodin (závisí na typu očkování) nevystavovat nadměrné zátěži. Měla by se omezit zejména fyzická námaha, ale je doporučováno vyloučit i další zátěžové faktory (slunění, sauna…) a stresové situace.

V případě, že se dostaví výrazné zdravotní obtíže, kontaktujte svého lékaře a sdělte mu, kdy a jaký typ očkování jste podstoupili.

 

Rizika očkování

Často se hovoří o možných nežádoucích účincích očkování. Vážné zdravotní stavy způsobené očkováním se však vyskytují velmi zřídka. Reakce na očkování jsou většinou mírné, související s odezvou imunitního systému na očkovací látku. Tyto reakce jsou obvykle pouze lokálního rázu (např. bolestivost svalu, zarudnutí kůže nebo malý otok v místě vpichu). Oproti rizikům, která jsou spojena s očkováním, jsou rizika propuknuvší infekce u neočkovaného nesrovnatelně vyšší.

 

Kde se dozvíte více

  • www.ockovani.cz 
    základní informace o očkování, očkovací kalendář, informace o nemocech, proti kterým lze očkovat, očkování do ciziny a kontakty na očkovací centra
  • www.vakciny.net 
    rozšířené informace o očkování, očkování do ciziny
  • Vyhláška MZ ČR č.537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem v platném znění