Péče v zahraničí

Stejně, jako nejsou zahraniční návštěvníci na území České republiky účastníky zdravotního pojištění  a pokud nemají cestovní pojistku pokrývající úhradu zdravotní péče, musí si ošetření a léčení v našich zdravotnických zařízením platit v hotovosti, vyvstává tentýž problém před občany České republiky, pokud musí během svého pobytu v zahraničí postoupit lékařské ošetření nebo léčbu. Výjimkou jsou dále popsané případy vyplývající z evropských nařízení.

 

Úhrada zdravotní péče u pojištěnců, kteří vycestují do zahraničí je řešena odlišně podle zemí, do kterých cestují.

 

 

Země Evropské unie, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko

V oblasti poskytování zdravotní péče existuje poměrně rozsáhlá úprava nároků právě prostřednictvím norem Evropského společenství a Evropského parlamentu. Jde o nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tyto normy byly přijaty v rámci zajištění jednoho ze základních pilířů Evropské unie - principu volného pohybu osob.Konkrétně se jedná o:

  • Nařízení 883/2004a prováděcí nařízení 987/2009 (vstup v účinnost 1.5. 2010),
  • Nařízení 1408/71a prováděcí nařízení 574/72 (dočasně platí ve vztahu k osobám ze třetích států, Islanďanům, Lichtenštejncům, Norům a Švýcarům, nejméně do roku 2011),
  • Nařízení 859/2003(aplikace Nařízení 1408/71 a 574/72 ve vztahu k občanům 3. států, podmínkou je bydliště v jednom ze států EU a pohyb mezi státy EU).

 

Podrobnosti naleznete v Průvodce zdravotní péče v EU.

 

 

Země mimo Evropskou unii, se kterými má ČR uzavřené mezivládní dohody

Stejně jako ostatní země i Česká republika pamatovala na zajištění nutné a neodkladné zdravotní péče v zahraničí pro své občany a pojistila si její zajištění mezivládními dohodami. Nové dohody byly uzavřeny s Černou Horou, Chorvatskem, Makedonií Srbskem a Tureckem. Kromě těchto smluv existuje i celá řada mezivládních dohod sjednaných před rokem 1989. Vzhledem k tomu, že jde často o exotické země, je skutečné jejich uplatnění docela problematické. Bližší informace naleznete na webových stránkách Centra mezistátních úhrad www.cmu.cz.

 

 

Ostatní země

Tam, kde dohoda chybí, je její úhrada upravena zákonem č. 48/1997 v platném znění , o veřejném zdravotním pojištění  v § 14, kde se říká,  „ze zdravotního pojištění se pojištěncům uhradí též částka, kterou vynaložili na nutné a neodkladné léčení, jehož potřeba nastala během jejich pobytu v cizině, a to do výše stanovené pro úhradu takové péče na území České republiky.“

 

V praxi to znamená:

  • pojištěnec si v zahraničí uhradí zdravotní péči ze svého a její úhradu nárokuje u své pojišťovny v ČR žádost,
  • zdravotní pojišťovna, uhradí svému pojištěnci náklady na nutnou a neodkladnou péči, kterou zaplatil v zahraničí pouze do té výše, kolik by za tutéž péči uhradila tuzemským zdravotnickým zařízením,
  • právo na takovou úhradu přináleží pouze pojištěnci,
  • zdravotní pojišťovna uhradí lékařskou péči pouze za podmínek , že pojištěnec náklady skutečně sám uhradil a jejich úhradu doložil příslušnými podklady u své pojišťovny.

 

Těmito podklady pro stanovení výše úhrady jsou:

  • originál účtu a originál dokladu o zaplacení.

 

V případě potřeby lze na pojištěnci požadovat i ověřený překlad uvedených dokladů. Předkládané doklady musí být opatřeny příslušnými podpisy a oficiálními razítky a je na nich třeba uvést číslo pojištěnce (tj. rodné číslo)

Je pochopitelné, že oprávněnost těchto nákladů každá zdravotní pojišťovna pečlivě prověřuje a mnohdy se stává, že pojištěnci nejsou zdaleka uhrazeny všechny náklady.

Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že na našeho turistu pohlížejí v každé zemi jako na svého občana, proto si každý musí v hotovosti hradit vše, co je pro příslušnou zemí obvyklé.

Úhrada nutné a neodkladné péče v zahraničí tedy zajištěna je, ale téměř vždy (a to i v případě, kdy má  ČR uzavřenou dohodu o poskytování bezplatné péče) znamená výdaje v místní měně podstatně vyšší, než jaké se po návratu do ČR pojištěnci vrátí. Proto je na místě všem klientům cestujícím do zahraničí zdůraznit nutnost cestovního pojištění. Nejde totiž jen o úhradu samotné péče, poskytnutých léků a zdravotnického materiálu, ale i transportu zpět do ČR, který není součástí žádné mezinárodní smlouvy (kromě zvláštních případů dopravy ze Slovenské republiky a Německa). V případech nejhorších, kdy pojištěnec v zahraničí zemře, zůstávají jeho rodině kromě vzpomínek i pohledávky za přepravu zpět do ČR a repatriaci ostatků ve výši desítek tisíc.