Historie pojišťovny

O zřízení RBP v roce 1993 požádaly

V roce 1996 došlo ke sloučení RBP s Moravskou zdravotní pojišťovnou, o jejíž zřízení požádaly

Revírní bratrská pokladna je jedinou zdravotní pojišťovnou, která pokračuje v tradici nositele zdravotního pojištění, a to od 19. století.

S prudkým rozmachem hornické činnosti na konci 30. let a ve 40. letech 19. století nastává vlna zakládání hornických bratrských pokladen.
Měly však stále charakter dobrovolně pojišťovacích spolků horníků, kterým někteří zaměstnavatelé pouze občas poskytovali různě velké příspěvky a dary.

Významnou změnu přinesl nový horní zákon z roku 1854, podle něhož měl každý těžař za povinnost založit bratrskou pokladnu, ve které byli povinně pojištěni všichni stálí horníci, jimž se příspěvky strhávaly ze mzdy.
Vznikla možnost spojování pokladen.
Nevýhodou systému při přechodu k jinému zaměstnavateli nebo při odchodu ze zaměstnání bylo ukončení nároku horníka na své příspěvky a z nich plynoucí nároky.
Dále pak finanční slabost samotných pokladen, které zejména v době odbytových krizí nebyly schopny plnit své závazky.

Nespokojenost horníků vedly k přijetí tzv. vzorových stanov bratrských pokladen v roce 1889 a poté k jejich uzákonění v roce 1892.
Nové předpisy nutily dosavadní pokladny ke slučování s cílem zajistit stabilitu a životaschopnost hornického pojištění a zároveň od sebe účetně oddělily nemocenské a zaopatřovací, tj. penzijní pokladny.
Poprvé tak vznikla i zaměstnavateli povinnost přispívat na nemocenské pojištění, a to stejným dílem jako horníci, čímž tito byli oproti jiným profesím zvýhodněni.
Revírní bratrská pokladna v Moravské Ostravě byla zřízena koncem roku 1922 pro obvod zdejšího revírního báňského úřadu.

Počáteční počet pojištěnců činil 199 500 členů včetně rodinných příslušníků, z toho samotných zaměstnanců bylo 57 000.

Kromě organizačních komplikací souvisejících s činností protektorátní správy se prakticky po celou dobu okupace potýkala s nedostatkem finančních prostředků, které nebyl drancovaný a devastovaný revír schopen poskytnout, a také s nedostatkem lůžek.
Po osvobození rozvinula RBP v Moravské Ostravě jednání o navrácení jejího majetku.
Vývoj se však ubíral jinam, směrem ke sjednocení nemocenského pojištění, kterého bylo dosaženo v dubnu 1948, kdy zákonem č. 99 byly zrušeny veškeré dosavadní předpisy upravující důchodové, nemocenské a úrazové pojištění.
Dnem 1. července se činnost všech pojišťovacích institucí včetně RBP uzavřela a jejich majetek byl převeden na jediného právního nástupce - Ústřední národní pojišťovnu.

Po zavedení systému zdravotního pojištění v důsledku společensko-politických změn po roce 1989 byl název zaměstnanecké zdravotní pojišťovny obnoven.
Revírní bratrská pokladna tak od července 1993 znovu zajišťuje zdravotní péči pro své pojištěnce v oblastech severní Moravy, Slezska a Hodonínska a po sloučení s Moravskou zdravotní pojišťovnou v roce 1996 rovněž v regionu střední Moravy.
Provádění zdravotního pojištění v ČR je podle současně platné právní úpravy svěřeno zdravotním pojišťovnám, které jsou pojaty jako veřejnoprávní instituce.
Tomuto pojetí odpovídá i "tripartitní" složení samosprávných orgánů zdravotních pojišťoven, tj. jejich správních a dozorčích rad, v nichž jsou vždy jednou třetinou zastoupeni zaměstnavatelé pojištěnců, odborové organizace a stát.
Z celkem 29 pojišťoven, které obdržely oprávnění v tomto systému působit, jich tak v současné době zůstalo pouhých 7. Revírní bratská pokladna, zdravotní pojišťovna má mezi nimi své pevné místo.
V současné době zajišťuje služby pro téměř 433 tisíc pojištěnců, 70 tisíc plátců pojistného a 11 tisíc poskytovatelů zdravotních služeb.“