Péče v zahraničí

Stejně, jako nejsou zahraniční návštěvníci na území České republiky účastníky zdravotního pojištění  a pokud nemají cestovní pojistku pokrývající úhradu zdravotní péče, musí si ošetření a léčení v našich zdravotnických zařízením platit v hotovosti, vyvstává tentýž problém před občany České republiky, pokud musí během svého pobytu v zahraničí postoupit lékařské ošetření nebo léčbu. Výjimkou jsou dále popsané případy vyplývající z evropských nařízení.

 

Úhrada zdravotní péče u pojištěnců, kteří vycestují do zahraničí je řešena odlišně podle zemí, do kterých cestují.

 

 

Země Evropské unie, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko

V oblasti poskytování zdravotní péče existuje poměrně rozsáhlá úprava nároků právě prostřednictvím norem Evropského společenství a Evropského parlamentu. Jde o nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tyto normy byly přijaty v rámci zajištění jednoho ze základních pilířů Evropské unie - principu volného pohybu osob.Konkrétně se jedná o:

  • Nařízení 883/2004a prováděcí nařízení 987/2009 (vstup v účinnost 1.5. 2010),
  • Nařízení 1408/71a prováděcí nařízení 574/72 (dočasně platí ve vztahu k osobám ze třetích států, Islanďanům, Lichtenštejncům, Norům a Švýcarům, nejméně do roku 2011),
  • Nařízení 859/2003(aplikace Nařízení 1408/71 a 574/72 ve vztahu k občanům 3. států, podmínkou je bydliště v jednom ze států EU a pohyb mezi státy EU).

 

Podrobnosti naleznete v Průvodce zdravotní péče v EU.

 

 

Země mimo Evropskou unii, se kterými má ČR uzavřené mezivládní dohody

Stejně jako ostatní země i Česká republika pamatovala na zajištění nutné a neodkladné zdravotní péče v zahraničí pro své občany a pojistila si její zajištění mezivládními dohodami. Nové dohody byly uzavřeny s Černou Horou, Chorvatskem, Makedonií Srbskem a Tureckem. Kromě těchto smluv existuje i celá řada mezivládních dohod sjednaných před rokem 1989. Vzhledem k tomu, že jde často o exotické země, je skutečné jejich uplatnění docela problematické. Bližší informace naleznete na webových stránkách Kanceláře zdravotního pojištění www.kancelarzp.cz .

 

 

Ostatní země

Tam, kde dohoda chybí, je její úhrada upravena zákonem č. 48/1997 v platném znění , o veřejném zdravotním pojištění  v § 14, kde se říká,  „ze zdravotního pojištění se pojištěncům uhradí též částka, kterou vynaložili na nutné a neodkladné léčení, jehož potřeba nastala během jejich pobytu v cizině, a to do výše stanovené pro úhradu takové péče na území České republiky.“

 

V praxi to znamená:

  • pojištěnec si v zahraničí uhradí zdravotní péči ze svého a její úhradu nárokuje u své pojišťovny v ČR žádost,
  • zdravotní pojišťovna, uhradí svému pojištěnci náklady na nutnou a neodkladnou péči, kterou zaplatil v zahraničí pouze do té výše, kolik by za tutéž péči uhradila tuzemským zdravotnickým zařízením,
  • právo na takovou úhradu přináleží pouze pojištěnci,
  • zdravotní pojišťovna uhradí lékařskou péči pouze za podmínek , že pojištěnec náklady skutečně sám uhradil a jejich úhradu doložil příslušnými podklady u své pojišťovny.

 

Těmito podklady pro stanovení výše úhrady jsou:

  • originál účtu a originál dokladu o zaplacení.

 

V případě potřeby lze na pojištěnci požadovat i ověřený překlad uvedených dokladů. Předkládané doklady musí být opatřeny příslušnými podpisy a oficiálními razítky a je na nich třeba uvést číslo pojištěnce (tj. rodné číslo)

Je pochopitelné, že oprávněnost těchto nákladů každá zdravotní pojišťovna pečlivě prověřuje a mnohdy se stává, že pojištěnci nejsou zdaleka uhrazeny všechny náklady.

Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že na našeho turistu pohlížejí v každé zemi jako na svého občana, proto si každý musí v hotovosti hradit vše, co je pro příslušnou zemí obvyklé.

Úhrada nutné a neodkladné péče v zahraničí tedy zajištěna je, ale téměř vždy (a to i v případě, kdy má  ČR uzavřenou dohodu o poskytování bezplatné péče) znamená výdaje v místní měně podstatně vyšší, než jaké se po návratu do ČR pojištěnci vrátí. Proto je na místě všem klientům cestujícím do zahraničí zdůraznit nutnost cestovního pojištění. Nejde totiž jen o úhradu samotné péče, poskytnutých léků a zdravotnického materiálu, ale i transportu zpět do ČR, který není součástí žádné mezinárodní smlouvy (kromě zvláštních případů dopravy ze Slovenské republiky a Německa). V případech nejhorších, kdy pojištěnec v zahraničí zemře, zůstávají jeho rodině kromě vzpomínek i pohledávky za přepravu zpět do ČR a repatriaci ostatků ve výši desítek tisíc.